Jdi na obsah Jdi na menu
 


VA 243 - Dvanáctá planeta ?

12. 6. 2009

Zecharia Sitchin - mýty nebo skutečnost?

VA 243 - Dvanáctá planeta?

 

Zecharia Sitchin se ve své teorii o existenci Nibiru, 12. planety[1], odvolává

na zvláštní zobrazení nebeských těles na jednom z mezopotámských pečetítek.

Válečkové pečetítko nese označení VA 243 resp. VA/243 (číslo, pod kterým

je zařazeno v berlínském muzeu). Ve sborníku ANEP[2]  je nalezneme pod

číslem 697.

Zecharia Sitchin ve své sérii knih Kroniky země přichází s teorií o existenci

vysoce vyvinuté civilizace "bohů", kteří stvořili člověka a řídili život ve starém

Sumeru. Bohové - Anunnaki pocházeli z 12. planety zvané Nibiru. Obyvatelé

staré Mezopotámie získali od svých bohů vysoké znalosti astronomie,

což má dokazovat i pečetítko VA 243.

V levé horní části pečeti, mezi hlavami dvou postav, je klíčový
 obrázek.

Sitchin tvrdí, že je zde zobrazeno Slunce obklopené 11 nebeskými tělesy.

Protože Sumerové počítali Slunce ( a také Měsíc) k planetám, je zde

zobrazeno celkem "12 planet".

 
[4]

  

Ze školních učebnic víme, že naši sluneční soustavu tvoří Slunce a 9 planet.

Pokud k devíti planetám přičteme Slunce a Měsíc, získáváme 11 těles.

Dvanáctým tělesem na obrázku je Nibiru, domov bohů, dvanáctá planeta.

O dvanácté planetě Nibiru se lze podle Sitchina dočíst v řadě sumerských textů

a obrázek na pečetítku VA/243 potvrzuje její existenci a vysoké astronomické

znalosti Sumerů. Má Zecharia Sitchin pravdu?

Slunce nebo hvězda?

Na mezopotámských artefaktech se setkáváme velice často se symboly

zobrazujícími nebeská tělesa. Každé těleso bylo spojováno s určitým bohem.

Jak ukazujeme na stránkách Nebeské symboly Mezopotámie

a Symboly bohů Mezopotámie, bylo například Slunce spojeno

s bohem Utuem (Šamašem), Měsíc s bohem Sínem a Venuše s krásnou

smyslnou Inannou (Ištarou). Se symbolickým znázornění této trojice

nebeských těles (Slunce-Měsíc-Venuše) se často setkáváme na sumerských

pečetích či hraničních kamenech Kudurru. Každé z těchto nebeských těles resp.

bohů bylo zobrazováno speciálním symbolem. Symbolika podléhala přesnému

řádu.

Jaké nebeské těleso bylo zobrazováno se šesti cípy, jak je tomu na válečku

VA 243? Je jím opravdu Slunce, jak tvrdí Sitchin?

Slunce bylo nejčastěji symbolizováno čtyřcípou hvězdou v kruhu,
která vyzařuje čtyři svazky paprsků.[5]
Paprsky jasně odlišovaly Slunce od symbolů hvězd a ostatních nebeských těles.

   

Centrální těleso na pečeti VA243 je však zobrazeno jako šesticípý kotouč.

Není tedy zřejmě symbolem Slunce, jak Sitchin předpokládá.

Pokud neměli Sumerové na mysli Slunce ale jen hvězdu, použili symbol

několikacípé hvězdičky, bez paprsků a bez vkreslení do kruhu. Cípů mohlo

být osm, sedm i šest.[4] Centrální nebeské těleso na pečeti VA/243

tedy zobrazuje hvězdu případně planetu, ne však Slunce.

Planety nebo hvězdy?

Sitchin tvrdí, že na pečetítku VA243 je zobrazena sluneční soustava,
 kde kolem Slunce obíhá 11 těles. Jedním z nich má být Nibiru.
Ukázali jsme si však, že obrázek centrálního tělesa, obklopeného planetami,
není symbolem Slunce ale hvězdy, případně planety.
Pokud tedy "slunce" není Slunce, jak je to se symboly okolních jedenácti
údajných planet? Mají tvar různě velikých teček či malých koleček.
Zobrazovali Sumerové takto planety? Zřejmě také ne.
 
Na sumerských artefaktech se často setkáváme se skupinou sedmi teček
či hvězdiček. Sumerologové považují sedm objektů za symbol souhvězdí,
 pravděpodobně Plejád.
   

Podobně 11 koleček na pečetítku představuje spíše hvězdy či souhvězdí

než cokoliv jiného.

 

Názor odborníků

Fotografii válečkového pečetítka VA 243 nalezneme ve sborníku ANEP[2]

s číslem  697. V doprovodném textu se uvádí:

  697
Seated on a throne, the back of which ends in the head of a snake, indicating his
ophidian aspect, is a god who holds a plow. Before him stands another god,
who leads a worshiper carrying a lamb. Between the latter figures are a pick-axe,
a dagger, and a club; above, is a star surrounded by globes, indicating smaller astral
 bodies. Behind the seated god are a weapon with curved blade, a mountain,
on which a tree grows,and a mountain goat. The principal god is a deity
 of agriculture.

Berlin, VA 243. Serpentine. Height: 0,034m; diameter: 0,02m. Akkadian period
(about 2360-2180). A. Moortgat, Vorderasiatische Rollsiegel, berlin,
1940, no. 204. Frankfort, CS, pl.20d. Photograph courtesy of Staatliche Museen.

 "...above, is a star surrounded by globes, indicating smaller

astral bodies... ", tedy "... nahoře je hvězda obklopená koulemi

označujícími menší hvězdná tělesa...". Nepíše se nic o Slunci obklopeném

planetami, jak obrazec interpretuje Zecharia Sitchin.

Serpentinový váleček obsahuje tři nápisy, o kterých Sitchin mlčí.

Pokud by pečetítko neslo tak zásadní informace o naší sluneční soustavě,

očekávali bychom i odpovídající text. Nápisy však s hvězdářstvím nijak

nesouvisejí:[4]

1.nápis = dub-si-ga “Dubsiga” [zřejmě jméno mocné osoby]
2.nápis = ili-il-la-at “Ili-illat” [jméno majitele pečetě]
3.nápis = ir3-su “tvůj/jeho služebník”

Nápis tedy zcela prozaicky uvádí "Dubsiga, Ili-illat, tvůj/jeho služebník."

Podle ANEP pochází artefakt z akkadského období (cca. 2360-2180 př.n.l.).

Bůh sedí na trůně a drží pluh. Zřejmě se jedná o boha zemědělství.

Bůh je propojen se symbolem hada, což ukazuje na jeho hadí aspekt.

Další bůh stojí před trůnem a přivádí za ruku člověka nesoucího jehně.

Mezi nimi je krumpáč, nůž a kyj. Nad nimi je hvězda obklopená malými

hvězdnými tělesy. Za trůnem je zbraň se zahnutou čepelí, hory s rostoucími

stromy a horská koza.

Někteří odborníci dále konkretizují děj na pečetítku. Váleček VA 243

má ukazovat novoroční ceremoniál, při kterém král znovu potvrzuje své

právo vládnout. K tomu docházelo v březnu při jarní rovnodennosti.

Sumerové (a další kultury staré Mezopotámie) považovali jarní rovnodennost

za nejvýznamnější mezník ve svém kalendáři, den, kdy   začínal nový rok.

Jarní rovnodennost byla spojena se souhvězdím Plejád,

nejdůležitějším souhvězdím označovaným jako MUL.MUL.

Tedy HVĚZDA  HVĚZDA (hvězdokupa). Je možné, že obrázek hvězdy

obkroužené dalšími hvězdami symbolizuje právě Plejády.

12. planeta ?

Sitchinova teorie dvanácté planety není příliš věrohodná i z dalších důvodů.

Sitchin vychází ze zdánlivě jednoznačných počtů. Kolem Slunce obíhá 9 planet.

Pokud k devíti planetám přičteme Slunce a Měsíc, získáváme 11 těles.

Na pečetítku ANEP 697 resp. VA 243 je kolem "slunce - prvé planety"

dalších 11 "planet". Dvanáctým tělesem  tedy musí být dvanáctá planeta Nibiru.

Na pečetítku lze však "planet" nalézt nikoliv 12 ale 13. Vpravo od skupiny těles,

mezi tvářemi stojícího a sedícího boha, vidíme další těleso (viz. detail výše).

Dalším slabým místem Sitchinovy teorie je předpoklad existence 9 planet,

které mají obíhat kolem našeho Slunce. Dnes už víme, že ve sluneční soustavě

se nacházejí tělesa větší než Pluto. Stále častěji se lze setkat s názorem,

že nejmenší Pluto nesplňuje parametry planet. Podle jiných měřítek by naopak

měla být mezi planety započtena i další tělesa soustavy. Počet devíti planet

se tedy již stává anachronismem, jakousi dohodou neodpovídající skutečným

poměrům v naší sluneční soustavě. Bylo by podivnou náhodou přisoudit stejně

nepřesné počítání planet i sumerským bohům - mimozemšťanům. 

Sumerská kosmologie

Proti tvrzení, že pradávný sumerský umělec na pečetítku zobrazil schéma

sluneční soustavy, stojí i nejzásadnějším argument. Astronomické znalosti

obyvatel Mezopotámie jsou dnes již známy. Zemi považovali za plochou desku.

Slunce, tedy sluneční bůh Šamaš, každé ráno vycházel z hor, přes den putoval
 po obloze a večer mizel v jedné z bran do podzemního světa. Tato představa
 je silně vzdálená znalostem, které Z.Sitchin přisuzuje Sumerům.

Sluneční bůh Šamaš si razí cestu horami aby mohl povstat za svítání.
Viz. Válečkové pečeti Mezopotámie

Představy o sumerském uspořádání světa  se dochovaly na řadě hliněných

tabulek. Své znalosti věd na ně zapisovali klínovým písmem.

 

 
Pečetítka nesloužila primárně k zaznamenávání vědeckých znalostí,
ale k potvrzení identity a autority majitele. Proto lze jen těžko uvěřit tomu,
 že by se revoluční znalost uspořádání sluneční soustavy dochovala jen
 a pouze ve formě malé kresby na jediném pečetítku.

Sumerskou kulturu nahradila akkadská a později babylonská. Babyloňané

jsou známi svými astronomickými texty. Znali pět "putujících hvězd":

Merkur, Venuši, Mars, Jupiter, Saturn a samozřejmě Slunce a Měsíc.

Sedm bohů, nebeských objektů, shlíželo na plochou zemi. O planetách ležících

za Saturnem neměli Babylonští učenci ani ponětí. Uran byl objeven

až roku 1781. Neptun a Pluto ještě později. O žádné z těchto tří planet

nenalezneme na babylonských ani sumerských tabulkách zmínky.

A samozřejmě ani o další - dvanácté planetě Nibiru. Nebo ano?

Zecharia Sitchin tvrdí, že o Nibiru se píše v řadě sumerských textů.

O tom všem tedy někdy příště.
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Komentář

(Helena Galdová, 26. 7. 2009 17:25)

Prosím tě, mohl bys upravit nějak stránky, aby bylo možné přečíst věty celé. Vpravo se strácejí konce vět pod boční okraj ohraničení. Děkuji