Pro maminku
23. 10. 2010
Pro maminku
Tak jako poupě vonící
a růže rozvitá,
tak dítě v kolébce ležící
své matce přivyká.
Jako se na louce
rozvíjí květy,
učí se od mámy,
dítě své věty.
Z prvních vět příběhy
kráčeje životem,
píšem svůj díl knihy
barevným inkoustem.
Matičko předrahá
něha tě utkala,
růžičko voňavá
jak bych tě laskala !
Hřejivým slovíčkem
hladilas dušičku,
pláču a naříkám,
nemám už matičku.
Vzpomínka zbyla
jak tiskla mne k sobě,
růží mou byla
a já její robě.
Hladím teď po vláskách
růžovou dlaní,
dvě malá poupátka,
vzpomínám na ní.
Vzpomínky vyblednou
nezmizí nikdy však,
na lásku mateřskou,
vždy budu vzpomínat.
a růže rozvitá,
tak dítě v kolébce ležící
své matce přivyká.
Jako se na louce
rozvíjí květy,
učí se od mámy,
dítě své věty.
Z prvních vět příběhy
kráčeje životem,
píšem svůj díl knihy
barevným inkoustem.
Matičko předrahá
něha tě utkala,
růžičko voňavá
jak bych tě laskala !
Hřejivým slovíčkem
hladilas dušičku,
pláču a naříkám,
nemám už matičku.
Vzpomínka zbyla
jak tiskla mne k sobě,
růží mou byla
a já její robě.
Hladím teď po vláskách
růžovou dlaní,
dvě malá poupátka,
vzpomínám na ní.
Vzpomínky vyblednou
nezmizí nikdy však,
na lásku mateřskou,
vždy budu vzpomínat.
Publikoval(a): Sladkalu, 23.10.2010
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář